.
.

Poruchy osobnosti- Vzpoura deprivantů

8. listopadu 2009 v 21:51 | František Koukolík, Jana Drtilová |  Články
Poruchy osobnosti
Správce blogu nemusí mít stejný názor jako autor článku!!!!


Podivíni? Lidé chladní jako kámen a stažení do sebe? Lidé zlí, aniž kdokoli ví, proč jsou tak zlí? Lidé, na konci jejichž života hledáte jedinou snítku lidství?
Důstojníci a poddůstojníci všech armád, nařizují likvidaci válečných zajatců, vypalování vesnic i s obyvateli... Kdo nařídil ostřelování porodnice a univerzitní knihovny v Sarajevu? Kdo jsou muži dobrovolně se hlásící do "speciálních jednotek", které hromadně vraždí civilní obyvatelstvo "neposlušných" nebo "podezřelých" území? Inkvizitoři všech dob, míst a podob...Teroristé...
Jsou to lidé nemocní? Zrůdní? Nepovedení?
Pochopit poruchy osobnosti je těžké. Vžít se do jejich nositelů někdy nemožné. Zjistit, kolik poruch vlastně je a jaká je jejich povaha, je věcí odborníků a jedno z nejnáročnějších výzkumných témat.
Vlastnosti deprivantů se dají popsat jako individuální, kvalitativně i kvantitativně rozličná směs vlastností, jež vyznačují poruchy osobnosti.
Četnost výskytu jednotlivých druhů poruch osobnosti se v různých výzkumech odlišuje. Dosti záleží na způsobu výběru postižených i způsobu jejich zařazování do diagnostických skupin.
Současný výzkum, vedený osmapadesáti psychiatry a klinickými psychology v jedenácti státech severní Ameriky, Evropy, Afriky a Asie, dokázal, že poruchy osobnosti je možné dobře rozlišit a zařadit bez ohledu na jazykové a kulturní zázemí. Nejčastějším druhem poruchy osobnosti v tomto výzkumu byly osobnosti hraniční, histriónské, antisociální a paranoidní. Téměř šestina jedinců stižených poruchou osobnosti trpí dvěma druhy poruchy, 9% třemi druhy a 7% více než třemi druhy.
Paranoidní porucha osobnosti
Lidé s paranoidní poruchou osobnosti jsou nadměrně podezíraví a nedůvěřiví. Vinu za své pocity připisují druhým lidem. Bývají nepřátelští, podráždění a zlostní. Kverulanti, patologičtí žárlivci a lidé bigotní jsou paranoidní poruchou osobnosti stiženi běžně. Porucha postihuje muže častěji než ženy, začíná obvykle v rané dospělosti a uvažuje se o ní při výskytu nejméně čtyř následujících znaků:
Postižení očekávají, že je ti druzí lidé budou využívat a poškozovat, aniž je pro takové očekávání důvod. Bezdůvodně podezírají přátele a společníky ze zneužívání důvěry a porušování loajality. V neutrálních událostech nebo poznámkách vyciťují útok nebo ohrožení. Nejsou schopni odpustit ani maličkost, která se jich dotkla. Nejsou schopni důvěry pro neodůvodněnou obavu, že informace bude zneužito proti nim. Jsou velmi vnímaví vůči maličkostem a snadno se rozhněvají nebo odpovědí protiútokem. Bezdůvodně podezírají manžela nebo sexuálního partnera z nevěry.
A.B. dělal celoživotně dojem uzavřeného chladného jedince, s nímž se dal jen obtížně navázat bližší vztah. Jeho chování bylo prostoupeno rezervovaností a nedůvěrou vůči všemu a všem, byť ji ve společenských vztazích zakrýval. V zaměstnání úzkostlivě zamykal zásuvky svého stolu, vždy měl zamknuté zámky pracovního kufříku, trvale uvažoval o možnosti, že jeho telefon je odposloucháván jak v zaměstnání, tak doma. Aniž měl jakýkoli věcný důvod předpokládal předem, že mu lidé chtějí ublížit, využívat jeho znalosti, zkušenosti nebo prostředky. Spolupracovníci si zvykli na jeho přecitlivělost vůči i dobromyslně míněným poznámkám. Málokdo měl odvahu se v jeho přítomnosti usmát. V jeho rodině panovala podobná atmosféra.
Histriónská porucha
Už v dětském věku nebo u dospívajících se lze setkat s histriónkou poruchou osobnosti. Hysterická porucha osobnosti se považuje za její mírnější podobu. Typické bývají nepřiměřeně vystupňované citové projevy chování a potřeba být středem pozornosti. O histriónské poruše osobnosti se uvažuje při současném výskytu alespoň čtyř z několika následujících rysů chování:
Histrióni mají trvalou potřebu chválení, uklidňování a souhlasu. Jejich chování a vzhled bývají nepřiměřeně sexuálně svůdné. Jsou nadměrně soustředění na tělesnou přitažlivost. Jejich emotivita je přehnaná, například nezvládnutelně vzlykají za nevýznamných sentimentálních okolností, mívají nápadné nebo okázalá výbuchy vzteku, nadšení, zuřivosti. Jakmile nejsou středem pozornosti, necítí se dobře. Jejich nálady se rychle střídají, přitom jsou povrchní. Histrióni jsou soustředěni na sebe, jejich činnost je zaměřena na uspokojení bezprostředních potřeb, ve věci uspokojení nesnášejí odklad. Jejich vyjadřování je "impresionisticky" mlhavé, chybějí v něm přesnější podrobnosti.
Provokativní svůdnost hysterického dítěte nebo dospívajícího je klamná a je nástrojem získávání citové přízně nebo vytváření účinného nepřátelství vůči třetí osobě. Většina těchto postižených má poruchy vývoje poznávání - jako by všechnu energii spotřebovali na svůj odchylný citový život, jeho vyjadřování a potlačování.
Hraniční porucha osobnosti
Lidí s hraniční poruchou osobnosti vyznačuje společný výskyt alespoň pěti následujících znaků:
Jejich vztahy k jiným lidem jsou stejně nestálé jako nápadně silné a kolísají mezi nadměrným idealizováním a opovržením.
Jsou impulzívní, přičemž důsledky jejich impulzívního chování poškozují je samé, ať se to týká utrácení peněz, pohlavního života, užívání drog, drobných krádeží v obchodech, kriminální způsob řízení motorového vozidla nebo mohutné nárazové přejídání. Mají kolísavou náladu, určité základní ladění se rychle přesmykuje do smutku, podráždění nebo úzkosti, což obvykle trvá jen několik hodin, málokdy víc než několik dnů.
Jsou nepřiměřeně zlostní, svou zlost jen špatně zvládají, často ji projevují, případně se perou. Objevují se opakované výhrůžky sebevraždou, sebevražedná gesta nebo chování i sebepoškozování.
Mají významnou a trvalou poruchu pocitu identity projevují se alespoň ve dvou z následujících oblastí: v představě o sobě samém, o pohlavním zaměření, o dlouhodobých cílech nebo volbách životní dráhy, o druhu přátel, které si přejí mít, o hodnotách, jimž dávají přednost. Trpí dlouhodobými pocity prázdnoty nebo nudy. Usilovně se vyhýbají opuštění skutečnému nebo tomu, které si představují.
Děti, u nichž se vyvíjí osobnost s hraničními rysy, špatně snášejí odloučení od matek, špatně rozlišují dobré a zlé v rozsahu, v němž je dobře rozlišují jejich vrstevníci, bývají neschopné vyjádřit širší citovou paletu, nejsou si jisté svým pohlavím, což je patrné při hře a učení. Někdy se u nich objevují zrakové a sluchové halucinace. Hra těchto dětí odpovídá hře dětí podstatně mladších, donekonečna se opakuje. Vztah k dospělým a učitelům kolísá mezi nepřiměřenou idealizací a nenávistným pohrdáním, někdy si "vypůjčují" totožnost dospělého, s nímž se stýkají.
C.D. je nadprůměrně inteligentní. Její školní výkon na gymnáziu byl však značně kolísavý. Zamilovala se do jednoho ze svých učitelů, její chování v této věci bylo velmi nápadné, ovlivňovalo učitelovo postavení ve škole i v rodině. Učiteli denně telefonovala i v nočních hodinách, psala dopisy, vyhrožovala sebevraždou, pokud jí nevyjde vstříc. Veškeré domluvy a vysvětlování byly marné. O sebevraždu s demonstrativními rysy (několik povrchních naříznutí kůže na zápěstí) se pokusila. Poté začala učitele stejně intenzívně nenávidět a osočovat, což znovu záporně ovlivnilo jeho společenskou a rodinnou situaci. Přibližně v této době začala na sobě zkoušet vliv marihuany a alkoholu. Po maturitě se pokusila o přijetí na různé druhy vysokých škol, byla přijata na lékařskou fakultu, kterou však v průběhu prvního semestru opustila. O sobě někdy tvrdí, že je bisexuální, jindy že je spíše lesbická nebo spíše heterosexuální. Byla opakovaně přistižena při drobných krádežích v samoobsluze. Kratší dobu spolupracovala s nyní zaniklou hudební skupinou, ale "umělecká dráha" ji neuspokojovala. Vystřídala větší počet rozličných zaměstnání, která ukončovala po krátké době, často za dosti bouřlivých okolností. Tvrdí, že se cítí osamělá, jindy poukazuje na velký počet svých přátel a známých. Její převažující životní pocit je nuda.
Narcistní porucha osobnosti
Pro tuto poruchu osobnosti je charakteristické velikášství, neschopnost vžít se do pocitů jiných lidí a přecitlivělost vůči tomu, jak její nositelé hodnotí druzí. Uvažuje se o ní při současném výskytu alespoň pěti z následujících znaků:
Na kritiku tito lidé odpovídají pocitem zuřivosti, hanby nebo ponížení, přitom nemusí tyto pocity projevit. Jiné lidi využívají, zneužívají jejich práci pro vlastní cíle. Mají o sobě, zejména o svých talentech a společenském významu, velikášské představy, očekávají, že budou přijímáni a hodnoceni jako lidé významní, aniž by si to nějak zasloužili. Své problémy považují za zvláštní, výjimečné, mohou je pochopit jen zvláštní a výjimeční lidé. Jejich niterní život prostupuje snění o neomezených úspěších, moci, oslňujících výkonech, ideální lásce. Mívají pocit oprávnění k tomu, aby nedělali věci, které jiní lidé dělat musejí - například stát ve frontě. Trvale vyžadují pozornost a obdiv. Jejich niterný život bývá prostoupen závistí.
Antisociální porucha osobnosti
O antisociální poruše osobnosti se uvažuje počínaje osmnáctým rokem věku, pokud je zřejmé, že již před patnáctým rokem věku se vyskytly nejméně tři znaky poruchy chování s antisociálními rysy, které jsme uvedli výše.
Dále se na tuto diagnózu myslí, jakmile jde o neodpovědné a antisociální chování po patnáctém roce věku a vyskytnou-li se alespoň čtyři následující znaky: neschopnost soustavné práce v zaměstnání (případně studia, jedná-li se o studujícího) po dobu šesti a více měsíců v průběhu pěti let, byť bylo práci možné najít, opakované absence v práci nevysvětlené nemoci vlastní nebo v rodině, opuštění několika pracovních míst bez věcné představy o nástupu do jiné práce.
Opakují se protispolečenské činy stíhané zákonem bez ohledu na to, zda byly potrestány nebo prošly beztrestně. Tito lidé ničí majetek, ohrožují jiné lidi, kradou, provozují nezákonná zaměstnání.
Bývají podráždění, útoční, pořádají opakované rvačky nebo fyzická napadení, při nichž nejde o sebeobranu nebo obranu jiného člověka, napadají manželské partnery nebo děti.
Opakovaně neplatí dluhy včetně alimentů.
Nejsou schopni plánovat, jsou impulzívní, což se projevuje třeba cestováním z místa na místo, aniž by šlo o cestu za prací a aniž mají jasnou představu o trvání a cíli cesty. Nemají trvalé bydliště po dobu delší než jeden měsíc.
Nemají úctu k pravdě, což se projevuje opakovaným lhaním, užívají přezdívky místo vlastního jména, zneužívají druhé lidi pro vlastní zisk nebo požitek. Jsou bezohlední, což se projevuje například jízdou v opilosti nebo jízdou nadměrnou rychlostí. jsou rodičovsky neodpovědní, což dokazuje špatná výživa jejich dětí, nedodržování hygienických pravidel, neschopnost zajistit pro dítě lékařskou péči, byť je dítě vážně nemocné (děti jsou závislé na sousedech a známých, jak pokud jde o jídlo, tak bydlení), při delším pobytu mimo domov nejsou schopni zajistit zástupnou péči o dítě, peníze určené pro společnou domácnost užijí pro vlastní účely. V žádném životním období nemají zcela monogamní vztah déle než jeden rok. Zcela jim chybí výčitky svědomí.
Osobnosti s histriónskými, narcistickými a antisociálními rysy se s vyšší četností vyskytují v uměleckých a politických kruzích všech dob a míst. Stačí povrchně sledovat sdělovací prostředky, nemusí to být bulvární tisk.
čerpáno z knihy Vzpoura deprivantů - František Koukolík, Jana Drtilová
 

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.