.
.

K čemu by jste přirovnali život s poruchou osobnosti?

4. července 2009 v 22:20 | verikanova |  Co nejde nikam zařadit
Někdo má pocit, jako by žil na horské dráze, někdo má pocit, jako by jel v autě, které neřídí a neovládá směr.

Chcete napsat, jaké pocity máte vy?
 


Komentáře

1 Ivo Ivo | E-mail | 7. července 2009 v 6:44 | Reagovat

Střílím zásadně od pasu, na vše co se hýbe. Vyjde rána, no a jdu se podívat, co jsem vlastně trefil.

2 Lireamka Lireamka | 15. července 2009 v 20:25 | Reagovat

Dlouho hledám řešení něčeho, zvažuju všechno v čem se to může pokazit a když už sem konečně řádně odhodlaná a vyzbrojená na onen problém, tak mezitím nějak zmizí ....

Někdy mi moje nálada připomíná opuštěný záliv ... jen pomalu se tam vlnky moře vylévají na pláž a stejnak pomalu se vrací zas zpět do moře ... (chtělo by to akci ... a ona nikde ...)

3 Ivi Werwolfin Ivi Werwolfin | Web | 18. ledna 2011 v 14:09 | Reagovat

Mne môj život pripomína hľadanie otvora v čase. Stále chodenie po uliciach medzi podivnými monštrami, ktoré sa nazývajú "ľudia".
A nálada by sa dala prirovnať k hlbokej tmavej studni. Čím hlbšie idete, tým je studňa temnejšia. A keď už nič nevidíte a stále idete dole, je to už rovnaké. No možno tam niekde bude prenikať pramienok vody, možno tam bude nejaký korienok trčať a vy sa potešíte, že konečne ste niečo objavili. No po ďalších metroch klesania sa to zas vráti do temnoty.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.